Závodní úspěchy
motocyklu Manet 90
Pro majitele Maneta 90, je to nejspíše nepředstavitelné, že by jeho Manet šel předělat tak, aby jezdil závody a dokonce i vyhrával. Možné to ovšem bylo, a Manet tak byl opravdu úspěšnou motorkou právě na závodech. Dosahoval rychlostí vyšších než 100 km, přitom jeho objem byl stále 90 ccm a u některých závodních speciálů 100 ccm. U motoru Manet 90, bylo pro závody potřeba předělat mnohé, aby motorka dokázala vyvinout potřebný výkon. Konstruktéři speciálu se tak nevyhnuli převařování litinového válce, a to jak v oblasti výfuku, tak v oblasti sání. Motor měl výrazně pozměněné časování a právě rozvod směsi dvěma písty mu příznivě hrál do karet, aby se z něj dalo, jak se říká, vytlačit maximum. Většina závodních motorů byla vzduchem chlazených, ale objevily se i verze, kde se o chlazení válce starala naopak voda. A nyní ke konkrétnostem.
Závodní úspěchy
Manety M90 se od začátku zúčastňovaly sportovních podniků.
Už roku 1948 se jako družstvo Povážských strojíren zúčastnily Heinzovi soutěže jezdci:
O. Dorinec, P. Bušovský a P.Kusenda, kteří na sériových strojích získaly zlaté medaile. Nejúspěšnější však byl Vladimír Bodický na vodou chlazeném Manetu, který dosahoval rychlosti až 120Km/h.
I.stupeň .................... 21 km/hod.
II.stupeň ................... 36 km/hod.
III.stupeň .................. 64 km/hod.
Ve skutečnosti dosahují některé Manety na silnici až 75 km/hod. i více (podle tachometru). I když uvážíme obvyklé odchylky tachometru v rozsahu asi +/-3,25Km/h, je to přece důkazem, že některé motory dokážou točit skoro 5.000 ot./min. Celá řada nadšených amatérů, ale i profesionálních výzkumných týmů dosáhla různými úpravami motoru pozoruhodných výkonů, jevících se v praxi podstatným zvýšením rychlosti. Tyto úpravy zůstávají tajemstvím majitelů strojů, kteří za úpravy vydali značný obnos peněz.
Také v Povážské Bystrici postavili speciální 2 stroje pro rychlostní závody, jejichž motory byly před tím pečlivě připraveny na brzdě. Různými úpravami byl jejich výkon vytažen až na 5,8 - 6,2 ks při 6.000 ot./min., což je opravdu pozoruhodné u tak malého obsahu. Podle údajů továrny se zúčastnily v roce 1950 oba stroje mnoha rychlostních závodů na Moravě a Slovensku. Všechny závody motory vydržely až do konce a během sezóny získaly všechna první místa, třídy do 100 ccm. Někdy startovaly i v třídě do 125 ccm, zde vyhrávali také.
Upravený motor s výkonem 6,2Ks a maximálními otáčkami 6000/min, by s nezměněným primárním a sekundárním převodem jel:
I.stupeň .................... 27 km/hod.
II.stupeň ................... 47 km/hod.
III.stupeň .................. 83 km/hod.
Je možné, že byl také změněn poměr převodu a tím i výsledné rychlosti směrem nahorů. Je to celkem pravděpodobné, když měl motor takový výkon.
Zajímavá je úprava trombonu na konci výfukové roury, jehož použití u dvoutaktu prozrazuje vždy podstatnou změnu rozvodových kanálů. Je známo, že trombon v plné rychlosti na trati podporuje svým sacím účinkem vyprazdňování válce od výfukových plynů. U normálního dvoutaktu, rozvodově seřízeného na určitý stupeň odporu v tlumiči, by tato okolnost bez změny rozvodu byla velmi nežádoucí, poněvadž by nastávalo i odsávání čerstvé směsi z válce. U Maneta díky dvoupístové konstrukci motoru k tomu nedochází.
Vzhledově vypadal stroj se symetrickými výfuky velmi pěkně. Popsanou úpravu nemůže však každý majitel podniknout jenom tak. Opatření normálního válce druhým výfukovým hrdlem vyžaduje již značné zkušenosti.
Nejprve nutno na příslušném místě válce opatrně frézováním odstranit žebrování. V místě odstraněných žeber boku válce se teprve vyvrtá a vypiluje výfukový otvor a na ten se přivaří přizpůsobený výfukový svod, na který se našroubuje druhý výfuk. Aby svar byl spolehlivý, je nutno ohřát celý válec na značnou teplotu. Válce se často pokroutily a tak se musel udělat výbrus spalovacího prostoru. Není to vůbec jednoduchá operace, ale když se povede, máte doma závodní motocykl s neuvěřitelným výkonem motoru. Na motory se samozřejmě dával zcela jiný karburátor, který u všech dvoudobých motorů dokáže udělat neuvěřitelný výkonnostní rozdíl. Závodní Manet měl oproti sériovým trojnásobnou spotřebu paliva.
(Takto vypadal stroj závodníka Vojtěcha Oraského)
Motor na tomto Manetu 90, měl jak už se výše psalo pozměněné časování, ale hlavně převařený výfukový svod i předělané sání. Takový Manet 90 i vypadá velmi hezky a zde je fotografie jeho motoru.