Nouzové opravy
mimo naši dílnu a nářadí
Předmluva:
Každý doma máme naprosto spolehlivou motorku, ať je to Pionýr, Simson, MZ, Jawa, nebo Čezeta, a tak sebou zásadně nevozíme žádné nářadí a když ano, tak je to klíč na svíčky, plochý šroubovák a kombinačky. Někdy se ovšem stane, že i náš naprosto spolehlivý stroj selže a nedoveze nás, tam kam potřebujeme. V mnoha případech poruch, o kterých si napíšeme nás ovšem nezachrání ani klíče na svíčky, šroubovák, nebo kombinačky. A tak si tedy povíme, jak nouzově opravit i věci zdánlivě neřešitelné a tak s motorkou nouzově dojet až domů a nebo ji dokonce zcela opravit a to i bez použití nářadí.
Nouzové opravy doma, ale bez náhradních dílů - Zde
Palivová soustava
Ucpaný kohout v nádrži
Jedna z velmi častých "poruch" která nás díky nepořádku v nádrži zastaví, i když máme filtr jak na hadičce tak na kohoutu v nádrži. Pokud jedeme a motorka se zastaví a vidíme, že je hadička prázdná a v nádrži máme palivo, tak máme dvě možnosti. Buď přepnout na rezervu, nebo kohout vyčistit. Je to bohužel většinou právě rezerva která je ucpaná jako první, protože má odběr paliva nejníže. Palivový kohout lze vyčistit v 95% případů zcela jednoduše. Sundáme palivovou hadičku z karburátoru, a foukneme do ní, když je otevřený palivový kohout. Obvykle to jde velmi těžko, ale při pohybech s kohoutem přes otevřenou polohu do zavřené, stále pod tlakem to vždy nakonec povolí a tak můžeme pokračovat v jízdě.
( obrázek palivový kohout Manet 90)
Ucpaný přísun paliva karburátoru
Je-li kohout v nádrži čistý a průchozí, i filtr na hadičce stále plní svoji funkci, a přitom motorka přestala jet, díky tomu, že nemá palivo, tak je problém ve vstupu do karburátoru. Nad jehlovým ventilem je zúžení, kterým prochází palivo, a postupným zanášením drobnými nečistotami se může zanést natolik, že jím přestane protékat palivo, tak rychle, aby to pokrylo aktuální spotřebu paliva. Nechceme-li to řešit, můžeme na motorce obvykle dojet domů, ale nesmíme přidat více než půl plynu, aby palivo stíhalo zmenšeným otvorem přitékat. Pokud nás ovšem čeká ještě dlouhá cesta, tak je dobré závadu opravit. Na opravení není potřeba řádné nářadí. Stáhneme hadičku z nátrubku karburátoru a buď foukneme do plovákové komory a nebo najdeme někde na plotě kousek drátu, či tvrdý tenoučký klacík, z kterého se nesype nepořádek a tím, otvor přísunu paliva pročistíme a můžeme pokračovat vstříc dalším dobrodružstvím.
(plováková komora Jikov 2916 v řezu)
Ucpaná tryska karburátoru
Pokud nemáme v pořádku filtr paliva, tak se občas stane, že se nám ucpe tryska a motorka buď jede velmi špatně a nebo nejede vůbec. Ve většině případů se ucpává hlavní tryska a volnoběžná zůstane průchozí. Je tomu tak díky tomu, že volnoběžná je dál od zdroje nečistot, zatím co ta hlavní je v nečistotách ponořená ( jde li o karburátory Jikov 2917 -28 ). Víme -li že naše nečekané zastavení v půli cesty způsobila právě tryska, tak ji musíme vyčistit. Obvykle kvůli tomu musíme sundat karburátor, vyšroubovat dole ten veliký šroub a potom teprve vidíme trysku ... Někde v lese, kde není živáčka a my jsme si hrdinně nevzali nářadí, je nám k ničemu, že víme jak to vyčistit složitě. Naštěstí existuje jednoduché řešení, které se velmi často střetává s úspěchem. Vyšroubujeme-li víčko komory šoupěte a stáhneme -li gumu sání, tak v poloze s pístem v dolní úvrati, lze po zacpání sání rukou vytvořit v karburátoru ústy dostatečný tlak na to, aby se tryska vyčistila profouknutím. Musíme si, popřát dobrou chuť, ale už mnohokrát to nejen mě, ale i kamarády zachránilo od tlačení. Když odmítáme olizovat karburátor, tak existuje ještě jedna varianta jak karburátor bez demontáže vyčistit a tou je použitím štětinky z ocelového kartáče, kterou zasuneme komorou šoupěte až do ucpané trysky, čímž ji vyčistíme. Nemáme-li drátek, opět se dá použít i kvalitní klacík, co se neroztřepí, párátko, nebo něco takového, co alespoň svým koncem projde tryskou skrz. No, a když se zadaří, tak můžeme vesele pokračovat v cestě.
( 1) emulzní trubice 2) tryska )
Nečistoty nad jehlovým ventilem karburátoru
Jistě to každý zná, Vesele si to tak jedeme a nejedou se motorka zadusí a motor zhasne. Zastavíme a na zem proudem teče palivo z karburátoru. U tohoto problému je řešení bez rozebírání karburátoru a bez nářadí opět možné. Zase sundáme hadičku. Nyní pro změnu z nádrže a vší silou do ní foukneme. V 95% případů je tímto problém zažehnán a můžeme vesele pokračovat v jízdě.
Děravý plovák - motorka se přechlastá a nejede
Tento problém je bohužel poměrně častým a nedá se při cestě opravit. Ovšem je možnost, jak domů dorazit i s touto poruchou. Motorka nám vlastně přestane jet, díky tomu, že do motoru teče nepřetržitě palivo, které by měl zavírat plovák na určité hladině. Pokud chceme dojet domů, tak nám nezbývá nic jiného, než roli plováku paliva ztvárnit rukou. Pustíme palivo a napustíme karburátor. V okamžiku, kdy se palivo zaleskne v otvoru přeplavování a nebo začne kapat přepadem, tak palivo zastavíme. Motorku nastartujeme a vyrazíme. Nyní jedeme na palivo, které je v karburátoru. Na karburátor se dá podle velikosti plovákové komory ujet 100 - 800 metrů. To znamená, že po ujetí každých zhruba 50 - 200 metrech pustíme na zhruba 4 vteřiny palivo do karburátoru, a potom přívod paliva opět uzavřeme. Pokud takto máme jet více kilometrů a naše cesta nevyžaduje změny jízdních režimů, dá se kohout přivřít i tak, aby přísun paliva přesně odpovídal aktuální spotřebě. Metoda je to ozkoušená. Kamarád jel takto na motorce Simson S51 neuvěřitelných 32 km a při cestě mu motorka ani jednou nezhasla.
Ucpaná dírka ve víčku nádrže
Poměrně málo častý problém, ale také možný. Vše je dokonale čisté, palivo do karburátoru jde, karburátor čistý, ale vy ujedete jen 2 kilometry a motorky potom zhasne a jde nastartovat až třeba za 10 minut, aniž by s ní člověk cokoli dělal. Tato "porucha" se dá na cestě vyřešit samozřejmě naprosto jednoduše tím, že sem tam povolíme nádrž, a nebo ji necháme povolenou celou cestu.
( nádrž a víčko nádrže v novém chromu )
Výfuková soustava
Výfukové koleno - šroub
Co se výfukové soustavy týče, tak nejčastěji nás vždy zradí výfukové koleno. Na motorkách čz 175/450 nebo 487 je to šroub přitahující koleno do válce, který se často po cestě povolí, vypadne a koleno nám tlak spalin vytlačí z válce ven. Následný rachot nás donutí zastavit a vymyslet co s tím. Když šroub nejdeme, tak jej obvykle nemáme jak zašroubovat a dotažení prsty stačí pouze na velmi krátkou vzdálenost. Při nasazování kolene je dobré vzpomenout si na to, že je koleno výfuku opravdu hodně teplé. Pokud jsme šroub ztratili a nemůžeme ho najít, nezbývá nám nic jiného, než si poradit jinak. Ve velkém množství případů se v naší blízkosti nachází nějaký plot z pletiva. Na takovém plotě velmi často visí zbytky drátů. Zrát protáhneme otvorem pro šroub a přitáhneme jím držáček na koleni výfuku. Tato oprava je jednoduchá a dá se s ní dojet i více než 200 km bez dalších nutných zásahů. Nemáme-li ovšem ani šroubek, ale ani drát a nechceme si ničit šňůrky, tkaničky a další věci, které máme již téměř jistě, dá se výfukové koleno při jízdě docela dobře držet nohou. Ovšem při takové jízdě je potřeba nepřidávat moc plyn, protože tlak v potrubí při vyšších otáčkách obvykle neudržíme. Nehledě na to, že by nás pálila noha.
Výfukové koleno - koncovka
Hlavně motorka jawa 250/559 poměrně ráda vyplivuje výfukové koleno z koncovky výfuku. U výfuku, který je v pořádku a je dobře dotažený maticí ve válci se to nestává, ale pokud je sedýlko koleno olámané, výfukové koleno se může poměrně hodně pohybovat. Pokud se Nám toto při cestě stane, a my tušíme, že se to bude stávat co chvíle, tak je nejlepším řešením povolení matice koncovky výfuku. Bez kolene výfuku, jde obvykle povolit rukama, bez použití nářadí. Po povolení matici koncovky výfuku nasuneme na koleno výfuku. Když máme hotovo, tak seženeme v lese větev. Je-li to dobrá větev, tak se nám s ní podaří přihnout konce kolene výfuku směrem ven a tím udělat okraj, který nebude chtít procházet maticí ven. Potom už vše jenom složíme a můžeme opět vyrazit na cesty.
Upadený výfuk
Nemusí to být ani následkem havárie, nebo terénní jízdy, ale sem tam se stane, že nás opustí úplně celý výfuk i s držákem na rámu, nebo se ulomí držák na výfuku. Takový problém se dá řešit opět bez nářadí, jsme-li v blízkosti nějakého plotu - tj, zdroje drátu. Výfuk se dá krásně přidrátovat a dojet s ním až domů.
Stržený závit stahující díly koncovky výfuku
Tímto problémem trpí motorky ČZ 125-250 ( 453,450,455,487,488 a 477 ) Poruchu poznáme podle toho, že nám při jízdě začne zadní díl výfuku vyjíždět z koncovky ven a visí na stahovací závitnici. I v tomto případě je to opět drát, který nás zachrání, abychom dojeli a neztratili někde polovinu výfuku. Drát provlečeme tlumičem výfuku a zadní část koncovky výfuku přitáhneme drátem proti držáku výfuku. Tato oprava bohatě stačí na dojetí, a mnohdy s ní najezdíme i hromady kilometrů navíc.
Lanka a bowdeny
Plynové lanko - vyskakuje z šoupěte
Někdy, když drtíme plný plyn na svém pionýrovi, nebo i silnější mašině, tak se někdy stane, že nám maličká kulička, kterou je zakončené plynové lanko v šoupěti vyskočí z šoupěte ven a motorka se nám zastaví. Oprava je jednoduchá. Rukama povolíme víčko komory šoupěte, vytáhneme ven lanko, pružinu a plovák a vidíme, že kulička na konci lanka je tvarově poškozená, a právě to je důvod proč nám vyskočila z šoupěte. Vyjmuté lanko položíme za zem. Pokud nemáme vůbec žádné nářadí, jako správní tvrďáci, tak najdeme dva veliké kameny. Kamenem rozklepneme konec lanka tak, aby byl z jedné strany úzký a z druhé široký. Tím docílíme toho, že už nám lanko z šoupěte nevyskočí. Oprava může být funkční na dlouhá léta, ale po přijetí domů je stejně lepší objednat si nové.
Plynové lanko - přetržení v rychlopalu
Tuto poruchu jistě každý zná. Opět si to hezky drtíme plný plyn a najednou nám z rychlopalu vypadne celý bowden a motorka se zastaví. Z bowdenu trčí kousek roztřepeného lanka a v rychlopalu nám zůstal onen kousek, co nám schází. Takovou závadu v lese jen s těží opravíme, tak abychom vesele jezdili ještě celý den, ale bez problémů se dá s touto poruchou jet ještě pěkná spousta kilometrů. Máme více možností, jak to řešit. První a jednodušší je svléknutí bowdenu z lanka a uchopení holého lanka rukou přes rukojeť rychlopalu. Při otočení plynem se lanko opět, klasicky navíjí kolem řidítka a my můžeme vesele jet domů, jakoby se nic nestalo. Ovšem musíme dávat pozor při zatáčení. To má totiž zásadní vliv na přidání plynu, držíme-li lanko na řidítku. Druhou možností je nastavit si lankem určitou výši otáček motoru a na tyto otáčky dojet domů. Za mě je ale nejlepší za lanko tahat rukou točením s plynovou rukojetí.
Spojkové lanko - utržení u páčky spojky
Pokud se nám toto stane, tak nám nezbývá než zařadit dvojku a dojet bez spojky až domů a neředit, abychom nepoškodily převodovku. Te neplatí u velikých motorek jawa a čezeta, kde je poloautomat, a ten je-li dobře seřízený, tak spojku výborně ovládá. Nechceme-li se vzdát svého starého lanka a ještě mu prodloužit pobyt na naší mašině, tak je nejjednodušší použít matičku místo původního válečku, který držel ve vybrání páčky spojky. Lanko nasuneme do matičky a matičku rozklepeme kladivem, tak, aby závity skříply lanko a pevně ho sevřely. Taková matička potom může držet i velmi dobře a tak si ještě užijeme mnoho spokojených kilometrů se svým starým lankem spojky.
Spojkové lanko - utržení u motoru
Než se začneme rozčilovat, proč se nám takové věci dějí, je dobré zjistit zda je v dotahovacím dutém šroubu protikus. Pokud tam není a lanko tak lámeme přes hrany duté matky, tak se bude tato nepříjemná věc opakovat stále. Pokud se to stane i když je vše v pořádku a my nemáme šroubovák, ani kombinačky, které jsou potřeba na opravu, tak nás zachrání kapesní nožík a jeho břit, který se dá použít jako šroubovák na povolení šroubu. Když se zadaří, tak můžeme prsty nasunout lanko a to dotáhnout opět nožem. Nemáme-li ani nožík, tak nám opět zbývá možnost zařadit třeba dvojku a motorku roztlačit a dojet až domů. Lepší jak jít pěšky.
obrázek dutého šroubu lanka spojky u motoru
Brzdové lanko
Pokud nám brzdí i druhá brzda, není to zas tak hrozný problém. Stačí této poruše pouze přizpůsobit jízdu a tak opatrně dojet až domů. Zničíme-li si ovšem jedinou brzdu, která nám fungovala, není moc možností jak to řešit. U některých motorek jde za lanko vycházející z bubnu táhnout rukama, ale brzdný efekt je velmi slabý. Další nevýhodou našich dvoudobých strojů je fakt, že motorem moc nebrzdí. Pokud jsme ale dobrodruzi, tak dojedeme i bez brzd :-D Vždy ale opatrně.
Řetěz
Nasazení spadeného řetězu
Ve většině případech spadení řetězu způsobí jeho nedostatečné napnutí. Pokud řetěz jenom spadne a nenamotá se nám do motoru, tak je jeho nasazení velmi jednoduché. Slezeme z motorky a spadený řetěz posadíme na zadní rozetu alespoň na 3 zuby. Potom s motorkou couvneme alespoň metr a řetěz je nasazený. Někdy se ovšem stane, že řetěz spadne a jeho volná část se silou motoru narve mezi výstupní kolečko a blok motoru. Hlavním věci pro to, abychom mohli řetěz vyjmout je vyřadit rychlost, aby se nám výstupní kolečko točilo. Pokud po vyřazení nejde řetěz vytáhnout rukama, tak je dobré najít někde opět třeba větev a tou za smyčku řetězu zapáčit o rozetu. Po uvolnění řetězu nasazujeme opět pomocí couvnutí.
Vypadnutá spojka řetězu
Nestává se to moc často, ale někdy se nám za jízdy řetěz rozpůlí a my stojíme. Spojku řetězu samozřejmě nemůžeme najít atak přemýšlíme jak dorazíme domů. Mnohdy nás alespoň na kousek cesty zachrání i na první pohled naprosto naivní myšlenka, a to použití stahovací pásky, máme-li ji po ruce. Ovšem nemůžeme si dovolit nějak více přidat plyn, a to platí i u slabého pionýra. O něco lepší opravou je oprava za použití drátu z plotu. Drát provlečeme oky řetězu a dotáhneme. Konce zahneme a ulomíme je, tak aby spoj prošel motorem a nikde nechytal a můžeme s velmi lehkou rukou na plynu pokračovat v jízdě. Ovšem pravděpodobnost že se naše oprava bude po cestě opakovat je veliká.
Suchý a tvrdý řetěz
Někdy jezdíme celý den v prachu, a když si před vyjetím nenamažeme řetěz, tak se často stane, že se přestane ohýbat a dělají se na něm ostré zlomy, protože je tvrdý a neohebný. Podle toho, co máme za motorku máme více možností jak to řešit. Často dojedeme domů i s takto tvrdým řetězem a namažeme ho až doma, ale jsme-li třeba na výletě a čeká nás ještě hodně km, tak můžeme využít jako mazivo buď olej, který je v převodovce - máme-li šroubovák na povolení, a v převodovce dost oleje. Nemáme-li tuto možnost, lze na velmi krátkou dobu oživit řetěz i politím naředěným benzínem z nádrže, ale nejlepší je řetěz stejně namazat olejem jako takovým. Na cestách a výletech se potom ovšem dá jako mazivo řetězu využít i máslo z naší svačiny. Pořád lepší než si zničit nejen řetěz, ale i ozubená kola, či ložisko v převodovce, které tvrdým řetězem dostává opravdu zabrat.
Málo paliva
Na dně s palivem - dlouhá cesta před námi
Často bezmyšlenkovitě usedneme na svůj stroj a vyrazíme si na vyjížďku a zrovna, když jsme nejdále od domu a od všech pohonných hmot, tak nám dojde palivo a my musíme přepnout na rezervu, ale i tak víme, že nám palivo na dojetí domů nemůže vystačit. Hlavní zásadou úsporné jízdy je motor nevytáčet do otáček a jet pokud možno na co nejvyšší rychlostní stupeň. Z kopce vždy zhasnout motor a pod kopcem motorku ještě za jízdy nastartovat a třeba rovnou na trojku pokračovat v jízdě. Když už nám motorka zastaví i na rezervu, tak se ještě stále dá nastartovat, ale musíme motoru položit na bok a napustit karburátor palivem. Motorka nám tak na karburátor dokáže vyjet ještě pár nejhorších míst ale potom už je to stejně pouze v našich rukou.
Píchnuté kolo
Dojetí domů s píchnutým kolem
Nevozíme-li sebou lepící sprej na píchnutá kola, a nemáme ani pumpičku, ani lepení a páčidla a další věci sebou, tak buď motorku opatrně tlačíme a nebo na ni usedneme a jedeme domů po měkkém. Pokud píchneme přední kolo, tak je ideální sednout si co nejvíce dozadu, abychom přední kolo nezatěžovali a jet pomalu domů, aby hrby a nerovnosti neničily ráfek rychlými nárazy. Při defektu zadního kola si naopak sedneme na nádrž, nebo až k řidítkům, abychom píchnuté zadní kolo opět odlehčili.
Zlomené páky a páčky
Zlomená řadící páka
Nejčastěji u motorek jawa 50, ale i u MZ 150 nebo 251 se stává že se nám ulomí řadící páka. U jawy 50 je to ve sváru v místě, kde se páka otáčí na čepu, u simsona, nebo MZ je to zase vprostřed. Taková absence řadící páky je problém a hlavně u pionýra už opravdu nelze řadit. pokud máme zrovna vyřazeno a potřebujeme zařadit dvojku, alespoň na to,abychom dojeli domů a nemáme žádné nářadí a jsme v lese, tak najdeme větev a tou zatlačíme do řadící kulisy nahoře nad motorem a zařadíme rychlost. Pokud jsme mimo les tak můžeme využít drátu z plotu a zatáhnout pomocí drátu silou za táhlo řazení, co jde od řadící páky a tím taktéž zařadit rychlost. V neposlední řadě to jde s obrovským úsilím i rukama přímo na motoru. U motorek simson a MZ, kde nám zbude kousek řadící páky můžeme dojet domů docela normálně a po cestě si i řadit, i když to jde zbytkem páky docela špatně.
Zlomená startovací páka
To, že by se zlomila přímo celá startovací páka se nestává téměř vůbec, ale někdy se stane, že se ulomí její konec a tak nemáme na co položit nohu, abychom startovali. U dvoudobého motoru není žádný problém motorku roztlačit a jet domů. U čtyřdobého, pokud má rozvody řetězem je taktéž naprosto bezpečné motorku roztlačit. Někdy se ovšem stane, že si řadící páku pouze ohneme, třeba při pádu a je ji potřeba narovnat. Takové narovnání jde nejsnadněji pomocí trubky, kterou nasadíme na ohnutou část páky a tahem ji narovnáme. Jedou jsem i viděl, že startovací páku v horní poloze rovnali tím, že motorku zvedli a páku ohnutou částí položili na veliký betonový květináč ve městě a páka byla jako nová. Možností je zkrátka mnoho.
Zlomená páčka přední brzdy nebo spojky
Když se vybouráme na motorce, tak to velmi často odnese nějaká páčka na řidítkách. U přední brzdy nás to až zas tak netrápí,protože na dojetí nám stačí zadní brzda, ale spojková páčka nám vadí hodně. Pokud páčky zbyl jenom malý kousek, tak je to problém. Ovšem pokud máme alespoň trošku nářadí, tak si můžeme páčku přední brzdy dát místo spojky. Jediné v čem bude rozdíl je to, že na páčce uvidíme vybrání pro konec lanka. Pokud nám páčky zbyl větší kus, tak se dá stále používat. Páčka se pak dá opravit vyvrtání otvoru se závitem a zašroubování šroubku jsme-li někde na cestách a nemáme kde páčku koupit. Hodný pán s garáží se vždycky najde. Šroubek je potom dobré omotat provázkem, aby byl příjemný na dotek. Taková páčka potom může fungovat ještě hodně dlouho.
Zlomená páka zadní brzdy
Někdy se při mohutném brzdění v terénu stane, že nám větev chytne sešlápnutou páku brzdy a ulomí ji, nebo hodně ohne. Ohnutá páka se dá narovnat opět pomocí nějaké páky, dlouhé větve, trubky - pokud jsme u vesnice, nebo třeba i ručně,máme-li velikou sílu. Když se páka ulomí úplně a my zrovna výletujeme daleko od domu, tak je nejlepší požádat opět hodného pána u garáže o svaření. Ovšem i bez zadní brzdy se dá se zvýšenou mírou opatrnosti dojet domů.
Zlomená,nebo ohnutá řidítka
nebo stupačky a další části
Ohnutá řídítka
S ohnutými řidítky se nejen dá dojet domů, ale dá normálně jezdit, takže si povíme, jak je jednoduše bez nářadí, či demontáže uvést do stejného, nebo alespoň podobného tvaru. Opět nás zachrání trubka, třeba plechová loutka od plotu, kterou nasuneme na ohnutý kus řídítka a zapáčením trubku řidítka ohneme, tak jak je potřeba. Pokud jde o řidítka s hrazdou, a hrazda se taktéž prohnula, tak už je demontáž nevyhnutelná. Hrazda musí být krásně srovnaná a až potom můžeme ladit zbytek řidítkové trubky. Na rovnání hrazdy použijeme nejlepší nástroj na světě a to kladivo. Máme-li svoje řidítka rádi, lepší je pak gumová palička proti dřevu. Tím ochráníme nejen chrom, ale i tvar trubky, který je důležitý pro její pevnost.
Zlomená nebo ulomená řidítka
Pokud jsme si pořídili na svůj stroj lepší řidítka, například z duralu, tak se při pádu může stát, že se zlomí. Samozřejmě i kovová trubka řidítek jde zlomit, ale ve většině případech se pouze ohne, což na dojetí domů není až takový problém. Pokud se nám taková věc stane někde v lese, tak je nejlepším řešením do řídítkové trubky narazit větev a na ni ulomený kus řídítka. S takovou opravou lze držet alespoň trochu směr jízdy, ale i přidávat plyn. Dojet se tak dá docela dobře i několik desítek kilometrů.
Ohnutá stupačka
Jezdec na jawě, nebo čezetě jistě zná přední stupačky ohnuté pod úhlem 45° a jistě zná i jejich rovnání. Nejjednodušší jak navrátit stupačce její původní tvar je opět použití trubky, kterou nasadíme na stupačku. Páka trubky nejen že narovná stupačkový trn, ale ohne i držák stupačky, tak že ho nemusíme složitě rovnat ve svěráku a kladivem z něj obíjet barvu pryč. Pokud spadneme v lese a ohnutá stupačka nám téměř znemožňuje jízdu, tak ji lze narovnat za pomocí delší větve nebo klády. Postavíme-li motorku na hlavní stojan a najdeme spadený strom, nebo něco v čem nám bude konec páky držet, tak můžeme silou páky klády působením na konec stupačky taktéž docílit úplného narovnání naší stupačky.
Ulomená stupačka
Někdy se stane, že naši motorku položíme, tak že stupačku zcela ulomíme a třeba ji ani nenajdeme. Obzvláště nám potom chybí na straně řadící páky. Taková porucha se dá téměř jistě nefunkčně vyřešit prostrčením větve otvorem pro stupačkový trn a zapřením o spodek motoru, ale průměr je malý a tak se větvička ohne, nebo zlomí, každopádně i tak se nám alespoň do nejbližší vesnice pojede lépe než zcela bez stupačky. Když dorazíme do vesnice, tak oslovíme prvního koho uvidíme a zeptáme se, zda by neměli šroub M10 a dvě matky. Pokud nám toto někdo, dá a případně zapůjčí klíče, tak máme vyrobenou provizorní stupačku. Pokud jsme opravdu daleko od domu, tak se nám vyplatí tenký šroub obalit látkovým kapesníkem, provázkem, novinami, nebo čímkoli co najdeme, aby nás z tenké stupačky nebolela noha. S takovou opravou se potom dá vrátit třeba i z Chorvatska.
Upadené víko schránky na nářadí, nebo baterii
Pokud máme motorku Jawa nebo čz, řady kývačka a panelka, tak máme u zadního kola dvě plechové schránky s pantem, které se otevírají jakoby dolů. Poměrně často se stává, že tenký čep spojující schránku s jejím víkem v pantu vypadne a my díky tomu ztratíme právě víko schránky a často i věci, které v ní máme. Při této poruše nás opět zachrání drátěný plot a kus drátu, co na něm obvykle někde visí navíc. Tento drát provlečeme místo čepu pantem a jeho konce ohneme pod úhlem 90°. Tím se zamezí opakování této situace a můžeme jet domů. Taková oprava může být i na spoustu let. Pokud ovšem zvolíme tenký drát, tak se víko schránky na pantech pohybuje, čímž se zvyšuje hlučnost motorky.
Elektrika
Vybitá baterie - jsme bez jiskry
U motorek MZ nastartujeme po roztlačení i s vybitou baterkou, to ovšem neplatí u motorky Jawa a čz. Jawa s vybitou baterkou jiskru opravdu nehází. Pokud máme alespoň šroubovák, abychom povolili víko zapalování, tak už jsme za vodou. Pro start motoru potřebujeme spojit kontakty v regulátoru dobíjení, což při roztlačování uděláme nohou a díky tomu motorka nastartuje. Potom na nastartovanou motorku vrátíme víko a můžeme pokračovat v jízdě.
Oživení baterie - nejen na dojetí domů
Pokud jsme někde opravdu daleko a naše zapalování díky přebíjení odpařilo z baterky destilovanou vodu, tak, že v ní nezbylo nic.Oprava dolitím destilované vody, by tak byla zbytečnou, tak se dá použít celý elektrolit z baterie, která je již nefunkční. Na vesnicích a nejlépe na nějakém družstvě či firmě, kde je více strojů seženeme jednoduše někoho,kdo nám z olověného akumulátoru dovolí odlít si trošku elektrolitu, aby se naše mrtvá baterie zase na chvíli probrala k životu. Při nakládání s kyselinou, je potřeba dbát bezpečnosti. Pokud se Nám to povede, tak se Naše baterka obvykle oživí a někdy i poměrně dlouho plní funkci, tak jak by měla.
Špatná svíčka - nehází jiskru
Jistě to každý dobře zná, motorka se zastaví, zjistíme, že nám svíčka nehází jiskru, ale náhradní nemáme. Pokud vidíme, že je svíčka špinavá, a její kontakty jsou spojené karbonem, tak svíčku očistíme a zkusíme zda hází jiskru. V tomto případě je veliká pravděpodobnost, že budeme pokračovat dále. Je-li svíčka v pořádku, ale začala být horší,tak máme možnost přihnout kontakt k elektrodě svíčky. Tato oprava se taktéž velmi často shledává s úspěchem. Pokud ovšem ani tak svíčka nehází jiskru, opět nám nezbývá než ji někde sehnat. Úspěšnější ovšem jsme spíše v dědině u někoho v garáži než třeba na benzínové pumpě kde mají obvykle svíčky pouze hřbitovní.
Jak nastartovat,když ztratím klíček Bosch.
Někdy se stene, a nemusí to být zrovna, když někomu krademe motorku, že nemáme klíček. Vypadl nám z kapsy a proto nemůžeme nastartovat. Když na plotě najdeme drát a ten strčíme do spínací skříňky, tak obvykle zjistíme, že se marně snažíme, ale žádný tvar, nedocílí toho, aby se nám dostala elektrika do celé motorky. Rozklepané hřebíky, a další vynálezy sice fungují, ale málokdy tak, abychom mohli opravdu pohodlně jet bez zastavování kvůli ztrátě kontaktu ve spínací skříňce. Chceme-li tedy opravdu v klidu jet, tak je nejlepším řešením sundání paraboly a propojení kontaktů. Budeme propojovat přívodní kontakt z Baterie z kontaktem 30. Oba dva kontakty mají označení 30 a po jejich spojení by se nám měla rozsvítit kontrolka dobíjení a neutrálu. Potom už jenom běžně nastartujeme a můžeme vyrazit domů pro náhradní klíček.
Nouzové opravy
doma, ale bez náhradních dílů či nářadí
Předmluva: Někdy se stane, že se náš dokonalý a nezničitelný stroj poláme a my tak stojíme před otázkou, jak to vyřešíme, abychom mohli opět usednout do sedla plni radosti a uspokojení ze spolehlivosti naší mašiny. Často se ovšem stává, že nejen že nemáme dostatek peněz na opravu, ale ani nevíme, jak věci jednoduše opravit a tak si o takových domácích opravách bez nářadí a náhradních dílů něco povíme.
Vylomená přepážka u zapalování
Jistě to každý zná buď z vlastní zkušenosti a nebo z vyprávění kamarádů. Jedeme si vesele po lese, po poli, či silnici a najedou rána a zadní kolo jde do smyku. Když zastavíme, vidíme narvaný řetěz v zapalování, z kterého vypadává ulomená část bloku motoru, co odděluje řetěz od zapalování. Přepážka zapalování je pryč a kousky hliníku jsou nepoužitelné a z většiny poztrácené. Domů dojedeme i bez přepážky, ale pro dobrou funkci a dlouhou životnost zapalování bude dobré díru v bloku opravit. V domácích podmínkách, a téměř bez financí máme vícero možností.
1) Přišroubování plechu, šroubky a matičkami
Většina lidí má doma vrtačku, šroubky a tabulku plechu, či čehokoliv - gumy tvrdého plastu a podobně, čím se dá otvor zadělat. Šikovný chlapec, ale mnohdy i dívka si tak během pár minut dokáže otvor v bloku motoru opravit zcela bez nákladů. Najdeme-li dokonce i tmel, můžeme spoje, které se nám překrývají i přemáznout těsnícím tmelem a máme stroj opět plně funkční.
2) Lepení, tvarování, dostavování
Máme-li už nějaké finance a chceme si hrát, můžeme přepážku dolepit, přilepit, nebo odlít do formy tzv - tekutým kovem. Taková oprava výjde třeba na 120 kč,a výsledek je dobrý. Při lepení hlavně nehrozí zkroucení bloků, jako je tou při vaření hliníku.
3) Elektrody na hliník
Většina lidí má doma svářečku na elektrody. Na tyto svářečky se dají použít elektrody na vaření hliníku. Je ovšem potřeba vařit malým proudem - hliník více odtéká. Potom si můžeme i v domácích podmínkách přibodovat, či zcela přivařit kus, který nám řetěz urazil pryč. Jedna elektroda obvykle stojí kolem 20 kč. Na přibodování hliníkového kusu stačí elektrody dvě. Na přivaření 7 -12. Ovšem záleží na velikosti a rozsahu poškození.
Vyjmutí gufera
Kolísá nám volnoběh, nebo sem tam otáčky vyletí do plných ale motorka přitom stále téměř normálně jede. Typické příznaky pro špatné gufero na klikové hřídeli, a to obvykle pod zapalováním, kde je špatně mazané, protože se o jeho mazání stará pouze mastná směs v motoru. Gufero je ve svém osazení namáčknuté a ven by šlo pouze páčením proti čepu klikové hřídele šroubovákem, kterým si obvykle zničíme těsnící plochu pro vnější obvod gufera, což je veliká škoda. Jednoduché řešení proveditelné v domácích podmínkách je následovné. Seženeme si samořezné šrouby, nebo šrouby do sádrokartonu, ty našroubujeme do gufera a za jejich hlavičky potom pomocí kombinaček gufero vyjmeme z bloku ven. Tato metoda je naprosto bezpečná a nenásilná.
Oživení mrtvého brzdového obložení
Brzdíme, ale z brzdových bubnů se ozývá pouze strouhavý zvuk, ale brzdný účinek nikde. Naše obložení je sjeté na nýty a nýty nebrzdí. Když sundáme brzdové čelisti z brzdového štítu, tak vidíme, že tam obložení ještě je, a dokonce ho není zas tak málo. Máme - li vrtačku, nebo brusku, můžeme si dovolit nýty kousek zahloubit, ovšem tak, abychom nýt neodvrtali úplně pryč. To by se mohlo stát, že nám obložení upadne :-D. Po této úpravě můžeme opět čelisti namontovat a jezdit. Není ovšem vůbec od věci ještě posunout brzdový klíč o zoubek dál, aby nám brzdy zabíraly dříve, když nám naše obložení může mizet dál a dál.
Svařování, vaření a letování
Jak se často říká, správný Jawař nebo Čezeťák musí mít doma svářečku a musí umět svařovat. Traduje se, že z motorek při jízdě odpadávají různé části, praskají rámy a podobně, ale já osobně vím, že bez lidské pomoci se to nestává. Často tedy někde motorku opřeme o strom, když nevybereme zatáčku, nebo na ní něco ulomíme, když spadneme na zem. Stupačkový kříž, nebo držáky výfuků. Také se stává, že zapomeneme dotáhnout šrouby na motoru a praskne nám držák motoru a mnoho dalších závad tohoto typu. U svařování je potřeba zůstat s rozumem při zemi. Nikde není tolik materiálu, abychom si mohli dovolit svařovat velkým proudem bez rizika propálení. Před samotným vařením je vždy dobré obrousit barvu, a odmastit svařované místo. Bublinky ve sváru se nikomu nelíbí, a pevnost je pak díky nim nižší. Pokud letujeme mosazí třeba praskliny na blatnících, vždy dbáme toho, aby po svařování zůstal zachován tvar blatníku, tak jak má být.
Na stránce se pracuje :)
.
.
.
Čeká nás - opravy rovnáním, čalounění sedadel, řešení spojky, tlumičů, defektů, popraskaných plášťů, elektroinstalace, a další domácí kutilství. Pravděpodobně se zde objeví i to, jak vyměnit olej v převodovce, když ho nemám kde a jak koupit, jak opravit, nebo oživit ložiska a další nápady a rady, aby naše motorka umřela o chvíli později, nebo nějak dojezdila sezónu, než ji dáme plnou péči.
.
.
.
.
.
.
ale to až zase bude trochu času
:-D